Reklama
 
Blog | Přemysl Maršík

I Love Techno

Desátého listopadu proběhl už po třinácté v belgickém Gentu legendární festival elektronické taneční hudby. Nemusím být všude, ale na největší evropskou komerční indoor technopárty bych se podívat mohl.

Nastupujeme v Leuven do vlaku, ten už je plný techno fanoušků. V Bruselu hlásí repráčky ve vagónech: „Tento vlak jede do Gentu na I Love Techno“. Pasažéři burácí. Cestou vypijeme nějaké plechovkové Stelly a dvě Španělky se ptají, jestli nemáme extázi. Nemáme. V Gentu je dav technařů usměrněný kordónem policistů přímo ke kyvadlové dopravě, tramvají do stanice I love techno. Všímám si, že už tady jsou připravení zdravotníci. Belgičani jsou hyperzorganizovaní, uvidíme jak bude vypadat samotná párty.

Před branami výstaviště Flanders expo vypouštějí tramvaje další a další masy lidí. Asi 40 minut jen stojíme v obrovském davu před bránou, na protější stěnu haly se promítají reklamy na Redbull a titulky SOLD OUT. Letos si vstupenku koupilo 35 tisíc lidí. Další fronta stojí za branou, před samotným utržením vstupenky (bratru za 45 euro) je dav drátěnými ploty roztříděn do úhledných nudlí pod ostrým světlem. Hlavou mi proběhne krátká reminiscence na demonstrace v Praze. Necítím se v davu úplně dobře. Rychle to přejde. Všechno je perfektně zorganizované. Šatna: napřed koupit lístek s předem daným oddělením a číslem, pak vzít ramínko a donést i s bundou k patřičnému pultu. Pak ještě jedna kontrola, jen letmá, nemáme žádné batohy.

Šest paralelních párty probíhá v sousedících halách tak, že je jedna obrovská centrální a po stranách jsou tři a tři vstupy do vedlejších. Nevím co si mám vybrat, tak polovinu jmen vystupujících DJs znám, ale moc odvázaný z toho nejsem, nemám totiž rád techno. Do každé haly je ještě vstup přes ochranku, v případě, že je už moc narváno, tak ochranka pouští lidi jenom ven. To ale znamená další frontu před každým vstupem.

Reklama

Barevná plátna „RED ROOM“, „GREEN ROOM“ jsou nepřehlédnutelná, takže tahle orientace je jednoduchá. Pod každým plátnem běží na světelné tabuli line-up haly, ale kompletní lineupy jsem nikde nenašel, takže jsem byl celou noc stejně trochu dezorientovaný.

Veškeré zázemí festivalu je promyšlené, centrální hala je navíc dost velká, aby se tam vešly bary, fastfoody, pokladny, zdravotníci, záchody, prodej triček a ješte jeden stage. V pokladně jsem si vyměnil eura za kupóny, jimiž se pak platí na barech. Na žádné párty v Čechách jsem to nezažil, ale asi se to někde dělá. V Belgii je to obvyklé.

Zajímalo mě jak funguje a jestli funguje prevence rizik zneužívání syntetických drog. Na masových tanečních akcích obyčejně rozbijí svůj stánek pracovníci nějaké protidrogové nadace, u nás v Brně třeba Podané Ruce. Kromě distribuce informačních letáků bývá obvyklé testování tablet extáze. Velké riziko konzumace pilulí spočívá v tom, že uživatel nemůže vědět, co kupuje, zvlášť když kupuje drogu od neznámého dealera přímo na párty. Jako extáze se pak prodává kde co. Pravá extáze by měla obsahovat rozumné množství MDMA, aby dostála svému názvu a uživatel, když už si chce huntovat zdraví, alespoň věděl, co má čekat. Někdy však prodávané tablety obsahují jinou účinnou látku amfetaminového typu s odlišným průběhem intoxikace, někdy žádnou smysluplnou látku nebo dokonce potenciálně nebezpečnou (ve smyslu akutního zdravotního rizika). Tyto základní substance lze odhalit jednoduchým chemickým testem přímo na párty. Protidrogové nadace tuto službu obvykle poskytují: nejenže se tak dá zabránit největším excesům, co se falešné extáze týká, ale také to umožňuje bližší kontakt s klienty a tím i efektivnější sociální práci.

Bohužel, žádná supervybavená laboratoř, jakou jsem na I love techno vskutku čekal, se nekonala. Jen stánek s letáčky o rizicích spojených s užíváním rozličných drog a u stánku pár znuděných pracovníků. Snažil jsem se chvíli tvářit jako zmatený uživatel a čekal jsem nějakou intervenci, avšak marně. Tak jsem se začal frankofonů vyptávat jaké mají aktivity a proč netestují, ale taky jsem se toho moc nedozvěděl. Prý snad jindy testují, ale ne tady. Možná už se vlna zlomila a ustoupila. Vlámskojazyčný team hned vedle vypadal trochu aktivněji, ale všichni byli právě zaneprázdnění a takže nevím nic. Na to, jaké bylo na akci množství cizinců, bych očekával i nějaké drug-info v angličtině, ale měl jsem smůlu.

Jedna podstatná preventivní aktivita byla snadno dostupná a zdarma poskytovaná voda, dehydratace a přehřátí jsou totiž hlavním důvodem kolapsu na párty. Pár kolabujících lidí jsem samozřejmě viděl, ale zdravotníci a pořadatelé byli všude.

Zbytek noci už jsem strávil jen tím, že jsem chodil mezi halami, ale nikde jsem se moc nezdržel. Hlavní hvězdou festivalu měli být legendární Underworld, ale nakonec bylo jejich vystoupení zrušeno a měli být nahrazeni projektem Alter Ego, což je dle mého názoru trochu odlišná miska rýže. Pionýři elektra, kteří se vyprofilovali už v dřevních dobách na fundamentálním německém labelu Harthouse, nenápadně se prosmekli hubenými roky, kdy elektro hrál jen underground a nasedli na novou vlnu kvílivého a bzučivého soundu, na který se nedá tancovat. Bezva, ale neslyšel jsem je. Asi jsem zrovna pobýval v červené místnosti, kde hrál Adam Bayer, který mě zajímal, ale nakonec nebavil a taky Dave Clarke, slušný řezník, ale na něj byl zas zvuk příliš potichu. Zelená místnost duněla tvrdým a rychlým technem, zaznamenal jsem Rushe, ale to mi přišlo hloupé. V jiných místnostech byli k slyšení třeba Miss Kittin nebo Felix da Housecat, už se mi to trochu rozmazává.

Osobně jsem si moc hudebně neužil, taková megaakce je na mě moc roztříštěná. Byla to celkem zajímavá zkušenost, ale příští rok na I Love Techno nepojedu.