Stal jsem se velkým příznivcem městské cyklistiky. Myslím si, že kolo je do města ideální dopravní prostředek, umožňuje trochu se hýbat a navíc je to skvělý pocit, prohánět se na čerstvém vzduchu. Nebudu zde ovšem psát o městské cyklistice jako takové, protože to už udělala skvěle Angela Rogner. Svůj článek zamýšlím jako určitý dodatek.
Existují tři praktické dovednosti, které by si každý městský cyklista měl osvojit.
Rozhodně se musíte naučit jezdit bez držení řidítek. To se hodí pokaždé, když třeba něco hledáte v tašce, potřebujete otočit stránku knihy, vysmrkat se a nebo je zima a vy si jen chcete zahřát ruce v kapsách. Ono se to třeba nezdá, ale kolo je vymyšleno tak, aby bylo stabilní. Díky několika jednoduchým fyzikálním principům můžete pohodlně cestovat bez použití řidítek a zatáčet jen přenášením hmotnosti.
Druhá dovednost umožňuje využít kola jako stroje, který usnadní práci při odvozu těžšího nákladu. Jedna možnost je samozřejmě náklad upevnit a pak kolo vést jako takový jednostopý dvoukolák. Přestěhoval jsem tak například rozměrnou matraci, to zde však nechci vyzdvihovat. S trochou tréninku lze totiž vozit náklad na nosiči, kde jej drží levá ruka, zatímco pravá kolo ovládá. Naprosto nejběžnější takto vožený náklad je basa Stelly, má totiž navíc takové šikovné madlo uprostřed, uzpůsobené na jednu ruku. Také cesta na nádraží se usnadní, vezete-li kufr na nosiči, místo tažení po chodníku. Mému kufru ke všemu pekelně vrže kolečko.
Třetí, možná nejzajímavější dovednost oceníte pokaždé, když potřebujete někam dopravit jedno kolo navíc. Kdy? Třeba když večer vyrazíte do města na pivo s bicyklem a z piva už se vám šlapat nechce. Necháte své kolo tedy stát a jdete domů pěšky. Ovšem druhý den můžete vzít jiné kolo a pro to první zajet. Nebo se stane, že musíte přepravit bicykl do půjčovny či do servisu. Zase je snazší jet a nadbytečné kolo vzít sebou, než jít pěšky. Při této operaci opět vycházíme z řízení hlavního kola jednou rukou, zde bych doporučil levou. Pravou rukou pak vedete druhé kolo vedle sebe, drže jej za osu řidítek. Není to tak těžké, protože druhého kola můžete využít jako opory. Jen to chce dobrou koordinaci.
Stabilita kola je závislá na rychlosti, je to výsledek působení síly gravitační, tlaku podložky a síly setrvačné. Při vhodném geometrickém uspořádání rámu, řidítek a polohy těžiště existuje interval rychlostí, pro které bude kolo samo udržovat rovnováhu. Dokonce se vyrovná, když do něj strčíte. Pěkné video s tímto pokusem je k nalezení na wikipedii.
S touto znalostí už je to jen krůček k odvážným kombinacím výše uvedených technik a k provádění neotřelých triků. Vezete-li druhé kolo, můžete jeho samostabilitu kdykoliv vyzkoušet. Během jízdy držení prázdného kola uvolníte a ono bude věrně pokračovat vedle vás. Pokud ovšem nemáte tu správnou rychlost nebo dostatečně věrné kolo, může dojít k nehezké havárii, tak opatrně. Otrlejší mohou zkusit pustit i řidítka vlastního kola a jet tak bez držení na dvou kolech. Úplnou exhibicí je pak během jízdy naložit druhé kolo na nosič a to nejlépe oběma rukama.
Doma to však raději nezkoušejte!