Pan Přemysl
byl zpočátku ze Států trochu vystresovaný, nejdřív žádat o vízum, pak vstupní
procedury, pan Přemysl má z podobných úkonů nepříjemný pocit, nerad se
něčeho dožaduje. Ve vlaku na letiště má vrásky na čele.
V odbavovací
hale stojí u přepážky hlídač a předběžně se dožaduje dokumentů. Pan Přemysl
žádné dokumenty nemá, jenom pas. Belgické ÍDé nechal doma a ani kartu
z továrny na vafle nemá. Potvrzení o registraci na konferenci, nebo
rezervaci hotelu si samozřejmě nevytiskl. Hlídač jen udiveně kroutí hlavou, ale
pana Přemysla propouští.
Cestou přes
Atlantik se pan Přemysl mračí, Atlantik je obrovský a tak se pan Přemysl mračí
dlouho. Někde nad Bostonem začne udiveně kroutit hlavou i on a ptá se sám sebe,
proč si musí dělat ze všeho starosti.
Na letišti
ve Washingtonu bez řečí vrazí usměvavý černoch panu Přemyslu do pasu razítko a
jsme ve Státech. Z pana Přemysla padá ohromný balvan a jde si koupit
pravou americkou Coca-Colu. S úlevou sděluje panu Salvádorovi své
předchozí obavy, což pan Salvádor se svou katalánskou náturou moc nechápe.
Večer téhož dne přistávají naši hrdinové v San Francisku a přes drobnou
komplikaci, způsobenou tím, že si pan Salvádor jaksi zapomněl rezervovat hotel,
se ubytují a pokusí se zápasit s devítihodinovým časovým posunem.
Druhého dne
se pan Přemysl probouzí a svěží jarní vzduch jej láká do ulic. Pan Přemysl
nikdy americkým městem plným mrakodrapů neprocházel, takhle brzo po ránu slunce
hledá skuliny a průhledy a spolu s odlesky vytváří v ještě tiché
Market Street zvláštní atmosféru. Pan Přemysl chvíli bloumá a pak jde na
snídani s panem Salvádorem do světoznámé kavárny Starbucks.
Po lahodném
karamelovém macchiatu vyráží pan Přemysl s panem Salvádorem na výlet kolem
zálivu, prochází kolem přístaviště rybářů Fishermens Wharf, vyšplhají mezi
rozkvetlými zahradami k věži Coit tower, rozhlédnou se nad zálivem, sejdou
zpět dolů a chvíli pozorují kolonii smradlavých lvounů.
V nedaleké rybí
restauraci si dají výbornou škeblovou polévku, zatímco je za oknem výhružně pozoruje
hladový racek. Kromě racků je možné pozorovat i krásné kolibříky. Pan Přemysl
nemá s kolibříky žádné zkušenosti a tak musí chvíli kalibrovat svoje
poznávací procesy. Jinak by totiž něco tak rychle se pohybujícího vnímal jako
obludný hmyz a dal by se na úprk.
Cesta dál
pokračuje kolem zálivu, v jehož středu leží ostrov s obávanou věznicí
Alcatraz, až ke slavnému mostu Golden Gate, který je ve skutečnosti červený.
Most se pne nad úžinou, jediným vstupem do rozlehlého zálivu, a je podepřen pouhými
dvěma pilíři u břehů na svoji dvoukilometrovou délku. Hloubka úžiny mezi pilíři
totiž činí víc než 100 metrů!
Z mostu je vidět
množství plachetnic, skotačící delfíny pod mostem, nekonečný Pacifik a panorama
San Franciska. Pan Salvádor říká panu Přemyslovi, že dříve to tu všechno
patřilo Španělsku.
Pánové si
koupí lístek na autobus zpět do města a pak šplhají na Ruský vrch, kde
v nepřirozeně strmých ulicích jezdí staré otevřené tramvaje, které pomocí
jednoduché páky řídí tlustí černoši. Mezi Ruským vrchem a samotným downtownem
leží Čínská čtvrť plná Číňanů, prádelen, restaurací, obchodů s lacinými
oděvy a elektronikou, předstírající výrobky známých značek, a prodejen s potravinami,
jako jsou živé žáby a želvy.
To už je
pan Přemysl unavený, časový posun je stále ve hře a naši hrdinové už mají dávno
půlnoc. Ráno vstanou do velikonočního pondělí a i tento den se chystají na
výlet. Spolu s dalšími kolegy si pan Přemysl a pan Salvádor půjčují
výkonné Audi s automatickou převodovkou a satelitní navigací, a vydají se
severně od San Franciska do údolí Napa, vyhlášeného jako vinařská oblast. V plánu
je pojíždění mezi vinařstvími a ochutnávky kalifornských vín. Vinařství v údolí Napa
se snaží působit dojmem starobylosti a tradice, panu Přemyslovi však nemůže uniknout
strojenost a kašírovanost. Zdá se, že američtí snobové se dají koupit velmi
lacino. Pan Michail říká panu Salvádorovi, že dříve to tu všechno patřilo
Rusku. Ovšem
počasí je zde až neskutečně letní.
Večer začíná být pan Přemysl opálený a
netrpí již tolik časovým posunem. Ve třicátém devátem podlaží hotelu je
bar, kde si dá pan Přemysl s panem Salvádorem místní pivo Anchor Steam,
které je rozhodně chutnější než jiná americká piva, ovšem s belgickými se
srovnávat nedá.
Následující
týden tráví pan Přemysl na vědecké konferenci a v záplavě informací se
trochu ztrácí. Tři tisíce vědců z celého světa pracující v oblasti
výzkumu materiálů zde prezentují rozličné výsledky ve čtyřech desítkách paralelně
probíhajících sympózií. Najdeme všechna aktuální témata aplikované materiálové
fyziky: materiály pro technologii budoucích mikroprocesorů, nanotrubky,
nanodrátky, fotovoltaika, biomimetika, mechanická nanozařízení, fotoniku, plazmoniku
a fázové změny pro paměťové aplikace.
Všechny
tyto oblasti mají velký význam pro průmysl a celá konference působí velice
seriózně. Červené tenisky zde nikdo nenosí.
Pan Přemysl
diskutuje s kolegy pracujícími v oblasti ultaprůhledných sklíček
aktuální problémy poškození ultraprůhledných sklíček leptací plazmou a možné
metody detekce tohoto poškození.
Konečně
v pátek si pan Přemysl opět zabalí svůj kufřík a společně s panem
Salvádorem se vydávají na další cestu do jižních moří. O jejich dobrodružství
na cestách po Havajských ostrovech si však povíme až příště.